Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Ačkoliv již tímto způsobem života žije jen hrstka obyvatel, ještě v minulém století jich bylo mnohem více. Částeční kočovníci z Kanady, Grónska, Aljašky a severovýchodní Asie, pro které se u nás vžil název Eskymáci, se velmi elegantně přizpůsobili nelítostným přírodním podmínkám. Možná pro vás bude překvapením, že v iglú se dá docela dobře a relativně v teple žít.

Trocha historie

Eskymáci, tedy ti američtí, považují toto své označení za tak trochu hanlivé, správně bychom jim měli říkat Inuité. V Asii žijí zase Yupikové a Inupiaté. Jejich předci žili na poloostrově Čukotka, odkud se zhruba před 12 000 lety rozšířili přes Aljašku a Kanadu až do Grónska. Ačkoli označení Eskymák, nemají příliš v lásce, neznamená to nic hanlivého. Existují dvě teorie o etymologii tohoto slova, jedna znamená „jedlík syrového masa“, druhá „vyrábí sněžnice“. Vikingové jim říkali „Křiklouni“ a označení Inuité znamená v překladu prostě „lidé“. Lidé mongoloidního typu, malého vzrůstu s typicky černými rovnými vlasy a nažloutlou pletí.

« REKLAMA »

Iglú

Inuité jsou nuceni, jak se střídají roční období, žít částečně kočovným způsobem života. Přes léto si staví stany z kůží, v zimě pak pověstná sněhová iglú. Ačkoli si mnozí z nás nedovedou život v něčem takovém vůbec představit, správně postavené iglú dokáže poskytnout velmi překvapivé podmínky k životu. Rozdíl mezi venkovní teplotou a teplotou u stropu uvnitř iglú může být až neuvěřitelných 60 °C.

Jedná se o stavbu ze sněhových kvádrů, velmi přesně skládaných do kopulovitého tvaru, jejíž tunelovitý vchod je pod úrovní podlahy, a proto se dovnitř nedostane ani chlad, ani studený vítr. Sníh sám o sobě je kupodivu dobrý izolant a iglú představuje skvělou ochranu před mrazem i sněhovou bouří. A to tak, že pokud je venku – 45 °C, v iglú u podlahy je – 7, uprostřed asi + 4 a u stropu nečekaných + 16 °C. Asi v metrové výšce bývá jakási lavice pokrytá kožešinami, nejčastěji ze soba karibu, aby si Eskymáci mohli dopřát odpočinek v plusových teplotách. Obyvatelé tohoto sněhového obydlí si přitápějí olejovými lampami, které k tomuto účelu vynalezli. Tato lampa poskytuje nejen světlo, ale i teplo, a dokonce se na ní dá i vařit.

Maso k snídani, obědu i večeři

To ovšem Eskymáci zas tak nepotřebují, ne nadarmo si vysloužili označení požírači syrového masa. Maso tvoří značnou část jejich jídelníčku – ryby, tuleni, sobi, pižmoni a velryby. A to kompletně, nějaké plýtvání a vybírání si nemohou dovolit, proto jedí i zvířecí vnitřnosti, krev, morek a tuk. Tepelná úprava je zdlouhavá a neekonomická, často se tedy maso jí syrové nebo částečně zmražené.

Během zimy muži nachytali za jednu noc třeba i přes tunu ryb. Pokud jich bylo míň, ženy je přes den speciálním nožíkem vykuchaly a daly je sušit. Pokud však bylo množství ryb větší, nezbylo jim než vykopat do sněhu díru, do ní ryby naházet a uchovat je tak na horší časy. Vrstvu ryb bylo potřeba přikrýt vrstvou dříví, které úlovek chránilo před liškami, psy a medvědy. Tyto ryby se pak nechaly v iglú jen částečně rozmrznout tak, aby šly stáhnout z kůže a odstranit páteř a hrudní koš. Takto upravené byly připraveny k jídlu.

Během léta si jídelníček obohatili o ptačí vejce, klikvu, brusinky či ostružník morušku. Velmi zvláštní složkou potravin byly zkvašené listy a pupeny zakrslých vrb a natrávený lišejník z žaludků ulovených sobů a pižmoňů. Jakkoli se to zdá zvláštní, vzpomeňme třeba na cibetkovou kávu, která projde celým trávicím traktem těchto malých šelem a považuje se za specialitu, za jejíž ochutnání si dost připlatíte.

Oblečení

Oblečení si Eskymáci vyráběli samozřejmě z kožešin, a to nejen ze zvířat, která lovili na maso, ale i z jiných, která lovili jen kvůli kožešinám. Do této skupiny patřili třeba norci, bobři, lišky či rysi. Typický oblek zvaný parka byl dlouhý kabát s kapucí, někdy sešitý spolu s kalhotami do jakési kombinézy. Často se šily různé střihy co do volnosti oblečení, aby bylo možné v případě ochlazení jednotlivé kousky vrstvit na sebe.

Typicky eskymáckým oděvem je také po celém světě rozšířený anorak. Tuto nepromokavou bundu si šili ze zvířecích střev a nosili ji zejména lovci na kajaku. I letní boty měli vodotěsné, vyrobené z tulení kůže, vyžadovaly však náležitou péči a dodržování pravidla nikdy nenosit stejný pár dva dny po sobě. Tak měly čas vyschnout a udržovaly si svou voděodolnost až po dobu 5 měsíců.

Krutí i mírumilovní

Přestože Eskymáci jsou velmi mírumilovní a ve svých komunitách jen zřídkakdy vedli nějaké spory či války, drsné životní podmínky je naučily z našeho pohledu krutým praktikám. Běžně se zbavovali slabých jedinců, kteří by během zimy představovali přítěž. Neduživé děti utopili nebo nechali umrznout, staré nemocné členy rodiny usmrcovali, existovaly také tzv. nucené sebevraždy.

Drsný život v zimě si vynahrazují během léta, kdy vládu přebírá polární den. Tehdy mají na všechno dost času, každodenní život ztrácí řád, hojně se navštěvují. Kolem poledne většinou spí, protože je na ně moc horko. Ovšem těch, kteří ještě tradičním způsobem života žijí, je již jen velmi málo. Většina se přestěhovala do vesnic s domy s elektřinou a dalšími výdobytky moderní doby. Těžko se však přizpůsobují takovému stylu života a jejich komunitou zmítají problémy jako negramotnost, alkoholismus a s tím spojená nezaměstnanost.

Foto: George R. King., Ansgar Walk, U.S. Fish and Wildlife Service, Rachel Uyarasuk Wikimedia

 

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Komentáře obsahující útoky na třetí osoby, linky na externí zdroje (URL) a taky komentáře neobsahující názor k tématu článku nebudou publikovány. Děkujeme za pochopení a přejeme plodné diskuze.

« REKLAMA »