Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Když jsem asi před rokem psala článek o nejlepších destinacích pro potápění se žraloky, 4. místo mého top výběru okupoval ostrov Isla Mujeres v Mexiku. Isla Mujeres je asi 7 km dlouhý a 650 m široký – tedy nic velkého a všichni se po něm pohybují v golfových vozíčcích, protože je každé místo rychle dosažitelné.

IMG_6418

V předkolumbovské době byl ostrov zasvěcen mayské bohyni a po příchodu Španělů v 16. století byl nazván Isla Mujeres (v překladu Ostrov žen), na základě množství nalezených podobizen žen.
Tento drobný karibský ostrov tedy upoutal i mou pozornost, hlavně díky tomu, že v jeho blízkosti od června do srpna migrují velrybáci. Moře je plné kaviáru a to si nemohou nechat ujít.

« REKLAMA »

Žralok obrovský (žralok velrybí, velrybák) – je největším žijícím žralokem. Dorůstá běžně délky osmi metrů (největší změřený 13 metrů, hovoří se až o délce do 20 metrů a hmotnosti 40 tun). Velrybáci na rozdíl od ostatních žraloků nejsou dobrými plavci. Pohybují se rychlostí okolo 5 km v hodině. Patří mezi živočichy, kteří se živí filtrováním potravy z vody (filter-feeder) – tj. planktonem a drobnými rybami. Jejich masivní tlama měří až dva metry.

IMG_6430

A poté, co jsem prohlédla fotografie mých oblíbenců z Epicdivers, bylo rozhodnuto. Musela jsem se tam dostat a vidět vše na vlastní oči. Nejlépe hned! I když mi bylo jasné, že v létě v Mexiku bude pěkně vedro, řekla jsem si, že přeci něco vydržím a jakmile synovi odstartovaly letní prázdniny, mohli jsme vyrazit.

Výlet jsme pojali jako road trip. Cestu do Mexika jsme nejdříve spojili s poznávacím výjezdem do Amsterdamu a Madridu. Osobně nejsem velký milovník kulturních památek a metropolí, ale Adam ještě ani v jednom z těchto měst nebyl, takže jsme v každém strávili den a noc a zaměřili se na poznání města a místní kultury.IMG_6431

Den „D“

Po cestách Evropou pak konečně přišel den „D“ a my se vydali na dlouhou cestu do Estados Unidos Mexicanos (Spojených států mexických). I když ona to vlastně nebyla tak dlouhá cesta. Oproti letu do Austrálie či Soulu bylo Mexiko brnkačka. Let z Madridu do Mexico City trval asi 10 hodin a přibližně další 2 hodiny z Mexico City do Cancúnu. V Cancúnu jsme přistáli až večer, půjčili jsme si auto a ubytovali se v jednom z místních hotelů. Rozhodli jsme se v tomto pobřežním lázeňském městě zůstat ještě další den a trochu ho prozkoumat. Cancún nepatří k městům, která mě nějak uchvacují. Vysoké hotelové komplexy, styl Las Vegas = nic pro mě. Zachraňují to však krásné bílé pláže a skvělá golfová hřiště. Sice jsem si golf nezahrála, ale dvě hřiště jsem prozkoumala a líbila se mi velmi.

IMG_6421
Další den ráno jsem již nemohla dospat – i díky jet lagu, ale hlavně proto, jak jsem byla natěšená. V 6 hodin jsem všechny nemilosrdně budila. Byl čas vyrazit na ferry a konečně se dostat do cílové destinace – Isla Mujeres. Trajekty odplouvají na ostrov několikrát za den, převážejí i vozidla. Cesta trvá přibližně hodinu, stojí kolem 31 amerických dolarů, a když vylezete na palubu, plavbu si zpříjemníte pohledem na nádherně tyrkysovou vodu. Ten pohled i barvu miluji.

Za necelou hodinku jsme tedy stáli na ostrově Isla Mujeres – ostrově velrybáků. Připadala jsem si jako v ráji. Vše kolem se točilo kolem nich – všude byly sošky a upomínkové předměty. Z přístavu jsme mířili na klidnější jižní část ostrova Punta Sur. Ubytovali jsme se v hotelu La Joya, což je nádherný malý hotýlek „na konci světa“. Nikde nikdo. Hotel má soukromý přístup k pláži, bazén s výhledem na moře. Prostě nádhera – nic víc jsem si nemohla přát. Už jen těch pár velrybáků.

IMG_6417

Aktivity a dojmy

V Punta Sur, kousek od našeho hotelu, jsme objevili sochu mayské bohyně měsíce – the Mayan Moon Goddess – Ix Chel z doby ještě před Kolumbem. Její podobizna se nachází na skále na nejvýchodnějším místě Mexika. K místu, které je také označováno jako chrám bohyně Ix Chel, se dá projít po skalách tyčících se nad mořem. Pro turisty je zde k dispozici restaurace s loudícími leguány.

Navštívili jsme také adrenalinový park, který se nachází mezi hotelem La Joya a Punta Sur. Dostala mě hlavně jízda na kladce. Však víte, ona aktivita, kdy člověka upevní k provazu a od jednoho stanoviště pustí k stanovišti druhému. Je to docela zábavné, vzhledem k tomu, že letíte na vodou.

IMG_6422

Na ostrově jsem se ještě chtěla podívat na místo, kde se pečuje o zraněné želvy. Moc se mi tam pravda nelíbilo. Bylo tam hodně želv a většina z nich byla umístěna v malých kádích a plácaly se jedna přes druhou. Co mi trochu zvedlo náladu, byla mini pláž rozdělená cedulkami na prostory, kde se líhnou vajíčka. Vše jsem samozřejmě zdokumentovala.

Život na Isla Mujeres působil jako zcela běžný. Je to klasický karibský ostrov připomínající Bahamy. Živějším místem je Playa Norte v severní části ostrova. Oblast jsme jen krátce navštívili a šnorchlovali jsme tam. Na mě tam však bylo až moc lidí. Ráda jsem se vracela do našeho hotýlku na konci světa bez lidí a s vlastním přístupem do moře.

IMG_6413

Potápění

Tím nejkrásnějším na Isla Mujeres pro mě byli samozřejmě velrybáci. Domluvili jsme celodenní výlet s plavbou a potápěním. Ráno jsem již opět nemohla dospat. Vstala jsem snad v pět. V osm jsme vyráželi z přístavu a na moři jsme strávili celý den. Již dlouho jsem něco tak krásného nezažila. Moře bylo plné rybího kaviáru a velrybáci měli pré. Čekala jsem i nějakou tu mantu, ale žádnou jsme nakonec neviděli.

IMG_6236

Zato velrybáků jsme viděli požehnaně. Bylo to něco úžasného, něco, co jsem vůbec nečekala. Doufala jsem v několik žraloků, ale takové množství? O tom se mi ani nezdálo. Z Malediv či z Filipín jsem byla zvyklá, že u každého žraloka plave velký počet lidí a „přežije“ jen ten, kdo kope rychleji, protože když nekopeš, budeš ukopán rychlejšími. Zde to bylo zcela jiné. Měla jsem velrybáky jen pro sebe a nemusela jsem ani kopat. Byli všude, úplně všude. Jen tak si plavali s otevřenou tlamou a jedli. Ráj pro někoho, jako jsem já.

IMG_6415

Mohla bych o tom básnit pořád dokola – jak jsou ohromní, nádherní a úžasní. Je to jeden z nejkrásnějších tvorů, co znám. Jsem moc vděčná za to, že jsem je mohla poznat takto zblízka, že jsem s nimi mohla plavat, pozorovat jak jí a pohybují se. Byly to chvíle, ve kterých si tiše opakujete: „Život je krásný.“ Kdyby to bylo možné, nedělala bych celé dny i týdny nic jiného. Možná by mi zevšedněli, pravda, a možná je to tak správně – jen ochutnat a těšit se na příště. Jak se znám, tak se do Mexika ještě vrátím a spojím trip s cestou na ostrov Holbox, kde je prý těchto famózních žraloků ještě více.

IMG_6416

Ale tím náš road trip neskončil. Další den jsme vyrazili zpět na pevninu, pokračovali jsme přes Cancún do Playa del Carmen, kde jsem již dříve byla a moc se mi tam líbilo. Při mé první návštěvě jsem tam hrála golf na hřišti El Cameleon – Mayakoba, a také jsem se potápěla u ostrova Cozumel nacházejícího se hned vedle Playa del Carmen.

Dál jsme pokračovali do města Tulum. Zde jsme navštívili Mayan Ruins – Mayské ruiny. Ve velkém vedru to bylo dost náročné, navíc zde bylo velké množství lidí. Byla jsem ráda, když jsme byli pryč. Nicméně to bylo opravdu zajímavé a určitě mohu doporučit všem, aby místo navštívili. Kromě náhledu do historie si zde užijete také nádherný pohled ze skal na moře.

FullSizeRender

Historka na konec

V Tulumu se mi líbilo, ale Adam na něj asi nebude rád vzpomínat. Jednoho dne jsme vyrazili na snídani do restaurace a po cestě zpět k autu jsem zahlédla nápis pedikúra-manikúra. Chtěla jsem se trochu rozmazlit a Adam na mě nechtěl čekat a rozhodl se jít zpátky do hotelu pěšky. Měl vybitý telefon a tak si prohlédl mapu, zjistil, že je to jen kousek a šel.
Já si v klidu užila pedikúru, nakoupili jsme po cestě ovoce a vyrazili na hotel, kde jsem zjistila, že Adam ještě nedorazil. Hned jsme se vydali ho hledat. V každé ulici v Tulumu je policista. Odchytli jsme prvního a španělsky požádali o pomoc a vysvětlili, co se stalo. Vypadalo to dost beznadějně. Projížděli jsme ulice sem a tam a najednou jsem v dálce viděla někoho velkého. To se evidentně v Tulumu často nevidí – vysoký člověk.

IMG_6423

Vyskočila jsem z auta a běžela za ním a měli jsme štěstí. Byl to Adam – celý vyčerpaný a žíznivý. A co z historky vyplývá? Bez španělštiny se v Mexiku raději neztrácejte – a nemyslím teď učebnici v batohu, ale jazykové znalosti v hlavě. Adam se ptal na cestu několika policistů a ani s jedním se anglicky nedomluvil. Ani se s ním nechtěli bavit. Bude třeba se do španělštiny pustit, přeci jen je to druhý nejvíce užívaný jazyk na světě.

Cestou na Isla Mujeres se mi splnil další sen a už teď opět vymýšlím, který ze snů si budu chtít splnit příště. Určitě v tom snu bude minimálně jeden žralok, to slibuju.

IMG_6239IMG_6429IMG_6428

Více na Golf and Diving

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Komentáře obsahující útoky na třetí osoby, linky na externí zdroje (URL) a taky komentáře neobsahující názor k tématu článku nebudou publikovány. Děkujeme za pochopení a přejeme plodné diskuze.

« REKLAMA »