Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Radim Jančura, majitel obdivované společnosti Student Agency, který se zasadil o rozšíření au pair aktivit mezi českými adolescenty či o kultivaci veřejné dopravy, se trochu začíná ve svém mesiášském komplexu vymykat. Jak jinak si vysvětlit, že naprosto humpoláckým a nízkým způsobem bojuje s čelními představiteli vlády, protože se mu nelíbí jejich rozhodnutí?

Pro zamyšlení nad touto situací je potřeba se povznést nad dění, které ho k tomu vedlo. Protože, ať dopadnou události kolem reorganizace Policie ČR jakkoliv, pro to, co udělal, to nehraje roli.

« REKLAMA »

Když s něčím nesouhlasím…

Jako nespokojený občan mám v demokratické společnosti spoustu možností, jak vyjádřit svou nespokojenost s politikou a kroky politických činitelů. Mohu se pokusit zorganizovat demonstraci či veřejný nesouhlas. Mohu chodit nadávat na situaci do hospody, každému na potkání vykládat, co si o kom myslím. Mohu třeba napsat nesouhlasné zamyšlení do novin, ve kterých ho nemusí nikdo otisknout, nebo můžu svůj názor třeba vystavit na nějaké ploše, která mi patří. Třeba na vlastním blogu, nebo na svém autobusu. Jenže vše by mělo mít jistou hranici.

13412866_617980451695102_3578057832718424610_n

Vztaženo k nynější situaci si představte, že tedy s panem Chovancem a Sobotkou, kterých se tahle aféra se žlutými autobusy týká, nesouhlasím a chci to všem sdělit. Tak můžu třeba všude, kam přijdu, říkat, jací jsou to voli. Někdo mě bude poslouchat, přikyvovat a přitakávat a někdo ne. Napíšu třeba rozhořčený dopis svému senátorovi. Možná i zveřejním někde příspěvek, že jejich politika je scestná a jednání hanebné. Budu je urážet, kde to půjde a je mi jedno, že všem polezu na nervy, třeba se někdo přidá.

A když se přidá, tak třeba uspořádáme veřejný nesouhlas nebo třeba rovnou velkou demonstraci, klidně pochod. Ten proběhne na veřejném místě, pravděpodobně pod dohledem policie, která dohlédne, jestli nepřekročíme zákonné meze a my si můžeme zakřičet z plna hrdla: „Chovanec je vůl, Sobotka taky a nesouhlasíme s nimi,“ a oni u toho budou média a ty náš nesouhlas předají dál. A tak to je v pořádku. Není v demokracii většího práva, než vyjádřit vlastní názor a pokud je většinový, tak se může odrazit ve volbách, které ovlivní složení vlády, ve které třeba již zmínění pánové kvůli svým rozhodnutím nebudou.

Radim Jančura – samozvaný zbojník

RegioJet,_prezentace_Bratislava_-_Komárno,_Radim_Jančura

Radim Jančura, Foto: Daniel Baránek, Zdroj: Wikimedia

A teď se dostáváme k panu Jančurovi. Vždyť on vyjádřil pouze svůj názor a použil k tomu autobusy, které jsou jeho majetkem, namítnete. Jenže to se pletete. Pokud by na svojí flotilu nalepil billboard „Nesouhlasím s politikou těchto dvou oslů“, tak by vyjádřil svůj názor. On ale vzal citlivou osobní informaci, kterou telefonní číslo je, vystavil ji veřejně s výzvou, která nabádá k akci, a která může výrazně narušit soukromí, a pokud si trošku případné scénáře událostí přibarvíme, možná i bezpečnost obou politiků. Dává občanům do ruky pomyslnou baseballovou pálku, kterou mohou oba dotyčné metaforicky majznout po hlavě, a takovýto akt hraničí s lynčem.

Vezměme si třeba výše zmíněný nesouhlasný pochod. Kdybyste ho uspořádali, tak povede třeba před budovou vlády, kde si všichni zabučíme. Jenomže paralelou k akci, kterou předvedl Radim Jančura, je, že by takový pochod vedl nejdříve před dům Bohuslava Sobotky, tam byste mu rozbili okno a vyděsili jeho rodinu a následně byste se přesunuli před barák Milana Chovance, kde byste mu podupali zahradu a zničili fasádu. To aby si příště chlapci pořádně rozmysleli, co budou vyvádět, nebo co zase vymyslí.

Paralela se zdá být vyhrocená, ale podle mě přesně ilustruje, na kolik je Jančurův krok samozvaného ochránce mimo a vlastně za křehkou hranou dobrých mravů. Ani to v mých očích nedokáže urovnat fakt, že své číslo dal všanc veřejnosti dávno. To byla jeho vlastní volba, kterou Sobotkovi s Chovancem upřel, když se je rozhodl na svých autobusech vláčet pomyslným bahnem, které se navíc schovává za kultivovaně formulované věty o tom, jak jim můžete napsat slušně. Hnůj prostě nanavoníte ani tou nejlepší kolínskou.

I projevy občanské nespokojenosti by měly mít hranice

To, co předvedl, připomíná akt ublíženého kluka, který nedokázal prosadit svou. Představte si, že jste členem třeba spolku dobrovolných hasičů na malém městě a starosta z obecního rozpočtu odmítne vyhradit prostředky na novou hadici. Taky mu asi hned nepoběžíte rozbít držku. Problém je, že pan Jančura si myslí, že někteří lidé si takovéto jednání mohou dovolit a on je jedním z nich. To, co udělal, se v mnohém od skutečného políčku, pro který bychom neměli omluvu, neliší.

Mrzí mě to o to víc, že jsem Radima Jančuru vždy respektoval za to, co dokázal, a myslel jsem, že je toho hoden. Nyní mě vyvedl z omylu. Člověk, schopný takové nízkosti, si to nezaslouží. Bohužel v dnešní společnosti se najde dostatek lidí, kterým podobný krok přijde v pořádku a ještě mu zatleskají. I proto věřím, že se pan Jančura podobně zjančí někdy v budoucnu znovu.

Závěrem napíši, že jsem článek očistil o politické pozadí, které zároveň naznačuje, že za ním může být i skrytá lobby předvolebního boje, protože skutečně není pro čin pana Jančury relevantní. Takže nesouhlas ano, takto ale ne. A taky se omlouvám všem dobrovolným hasičům, které bych příměrem mohl urazit. Nevím, proč mě napadlo zrovna toto přirovnání, ale bylo čistě ilustrační.

Foto: Facebook, Wikimedia

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Komentáře obsahující útoky na třetí osoby, linky na externí zdroje (URL) a taky komentáře neobsahující názor k tématu článku nebudou publikovány. Děkujeme za pochopení a přejeme plodné diskuze.

« REKLAMA »